Náboženská podstata fotbalu

"Konečně!", vydechla si polovina světa po zatčení nejvyšších činovníků FIFA. Ale proč je zrovna fotbal tak ideální pro korupci?

Je tak nějak veřejným tajemstvím, že organizace rozměrů FIFA má blízko k nejrůznějším nekalým praktikám. Poslední dobou o tom svědčily prazvláštní výběry hostitelských zemí - zkorumpovaného Ruska angažujícího se v několika konfliktech a Kataru se svým nevlídně horkým počasím. Pamatujete, když byl na Euru 2004 Rosický po každém zápase na kapačkách? A to se turnaj hrál, prosím, v příznivém klimatu Portugalska.

Jenže kromě těchto nepřímých důkazů existuje několik objektivních charakteristik fotbalu, které tvoří ideální prostředí pro to, aby se v něm odehrávaly pletichy a kuly pikle. 

1) Církevní status - fotbal je náboženství

Tato analogie se používá často, takže ji trošku rozvedu. V mnoha zemích je fotbal náboženství a i tam kde není ho sledují miliony lidí. Bohužel, to mu propůjčuje status nedotknutelnosti a zajišťuje přísun obrovského množství peněz. Je úplně jedno, kde světový šampionát uspořádáte - všude vám přijedou desetitisíce fanoušků ochotných utratit horentní sumy za to, aby byli živě přítomni na nejprestižnější světové sportovní akci (dovolím si tvrdit, že prestižnější než olympijské hry).

Kombinace této nesmírné popularity a pravidelně odváděných desátků je ideálním podhoubím pro skupinku mocných, která vše řídí a jednou za čtyři roky přidělí výnosnou akci jedné zemi. Když se vám v této volbě poštěstí, bůh možná  navštíví i váš kraj. A za ním potáhnou věřící. 

2) Fotbal je celosvětový fenomén

V podstatě přímo souvisí s bodem jedna. I náboženství je věc, která spojuje často velmi rozličné země. Jako koncept jsou fotbalová organizace a církev transcendentní a existují tak nějak mimo realitu, zákony a lidské zřízení vůbec.

Přitom se ale zakládají na velmi reálném praktikování. I v těch nejodlehlejších místech se už ti nejmenší honí za mičudou a tak jako u svatého přijímání spojí své tělo s tělem Kristovým, tak se registrací zavazují místnímu svazu. Skoro bych se vsadil, že jestli něco definuje například českou vesnici, bude to hospoda, kostel a fotbalové hřiště.

Ať už žijí ve městě nebo v odlehlém kraji,  jednou za čtyři roky vzhlížejí všichni s fotbalem spjatí i nezaujatí ke všem fotbalovým svatým a modlí se, aby se zrovna ti jejich polobozi probojovali až na fotbalový Olymp.

3) FIFA má reálnou moc, která se může měřit i se státními institucemi

Zároveň však fotbal reálně zasahuje do věcí světských, stejně jako se ve středověku muselo počítat s církví jako reálným mocenským centrem. Když se naposledy předával pohár mistrů světa, byla u toho i jedna z nejmocnějších političek současného světa, Angela Merkelová.

Přidělování pořadatelství je pro jednotlivé země zavazující a shodnout se na něm musí i politická garnitura, která pak poslušně nasype veřejné peníze právě do fotbalu. Postaví se několik moderních chrámů, tyčících se k nebi a budících stejný obdiv jako kdejaká katedrála. FIFA tímto velmi reálně ovlivňuje dění v jednotlivých zemích a ty čile soupeří o slávu a prestiž plynoucí z pořadatelství.

Závěrem

Pokud tedy svět při nedávném zatýkání radostně vydechl, udělal tak proto, že se konečně mohl ujistit, že fotbalová organizace není neomezeným mocenským centrem. Božský status světských institucí bývá jen zdánlivý. Skutečně jde o hru  peněz a moci , jako téměř v každém lidském uspořádání. Proto je v zájmu nás všech, aby byl vliv institucí vyvažován. V tomto případě podobně mocnou organizací věnující se trestné činnosti a posléze justicí.