Ve volbách zvítězilo nekomplikované řešení vycházející z mýtů, které vzklíčily na půdě ekonomické nespokojenosti obyvatelstva.
Spoustu komentátorů se poměrně trefně vyjádřilo k tomu, jaké nálady reflektuje Andrej Babiš, jehož hnutí v tolika městech vyhrálo komunální volby.
Za prvé, politik je dnes téměř sprosté slovo. Jedná se o někoho, kdo se nebyl schopen uplatnit jinde a tak si musí peníze vysedět v pozicích a získat je nějakými pokoutnými způsoby. Jen antipolitičtí politici, kteří předtím vybudovali kariéru, mají šanci uspět. Všichni ostatní kradou.
Za druhé, zodpovědnost je snímáná z voliče a ten je tak, protože mu to je pohodlné, jen pasivním přihlížejícím. V tomto však bodují téměř všechny strany bez výjimky. Kdo by se dnes namáhal s dlouhými diskurzemi, komplikovaným řešením problémů, které třeba ani nelze úplně vyléčit? Důležitá jsou zkratkovitá hesla, reklama, PR, a přesvědčení, že to za nás někdo "prostě" vyřeší. Sáhodlouhé či detailní programy, které nikdo nečte v kontextu voleb, k nimž chodí necelá půlka obyvatel s volebním právem, nemají šanci zaujmout.
Přesně to odráží náturu naší technologické postomoderní doby. Řešení musí být za každou cenu účinná, efektivní, rychlá, nekomplikovaná, okamžitě implementovatelná, bezchybná. Přitom pokrok a vývoj jsou jedněmi z nejkomplikovanějších procesů, kde se často ocitáme ve slepé uličce a jen někdy se věci sejdou tak, jak je chceme mít. Z podstaty tak vývoj zabírá spoustu času.
Ale my jsme, jak poznamenává Lenka Zlámalová, pravděpodobně i vinou recese v roce 2008, uvěřili tomu, že tento pomalý proces je nejenom špatný, ale přímo toxický. Ona sama to nazývá příběhem o "tunelované zemi a politickém kartelu, který to tady pětadvacet let ničil". K tomu bych jen dodal, že vítězství pana Babiše je zároveň další naplnění naivních postkomunistických ideálů Čechů o schopnosti instantního dostižení životní úrovně všech původně západních zemí, jako by něco takového po čtyřiceti letech ekonomického zaostávání v komunismu šlo udělat do deseti let, to vše navíc podpořené nereálnou představou, že dobře se budou mít všichni, jako by v západních zemích neexistovaly problémy jako chudoba, bezdomovectví, apod.
Pointa však není v tom, že by korupce neexistovala, případně nebyla poměrně vleklým problémem. Ta je naopak v tom, že nám pan Babiš vsugeroval, že ji lze odstranit rychle a efektivně, což je samozřejmě lež, a že naše osobní neutěšená ekonomická situace se vyřeší zároveň s jejím zmizením. Celkově jde o naivní víru, že jednotlivec nejvíce ekonomicky profituje z dobře technicky a účelově fungující společnosti. Ano, může mu to do určité míry pomoci, ale těch faktorů osobního ekonomického blaha je tak nesčetné množství, že podobné zjednodušení naprosto pozbývá smyslu.
V tom však vězí síla Babišova ANO, bude líp! Nevíme komu, kdy, jak, dokonce ani kde. Předpokládáme však, že bude lépe nám osobně, nejlépe hned zítra, skrze vyšší Babišovu moc (a to velmi "prostě"), na našem českém palouku a taky u nás doma.
Zda někdy překonáme mýtus, že vše začíná a končí striktně materiálním blahem každého jedince, a když už ne tento, tak alespoň ten, že je možné se k tomuto blahobytu dopracovat výlučně skrze správné politické vedení země jedním jediným člověkem, je otázkou do let budoucích, nad níž bychom měli intenzivně přemýšlet minimálně do těch příštích regulérních voleb za dva roky.
No a do té doby se můžeme plácat po rameni, protože nás teď po celé republice (včetně senátu a parlamentu) zastupují neúplatní občané plní ctnosti a dobra, kteří budou čtyři roky makat stejně tvrdě jako horníci v ostravských dolech. Jestli to tak opravdu funguje se ukáže už zanedlouho.
