Moderní fotbal potřebuje technologii

Letošní mistrovství světa přineslo několik technologických změn, z nichž tou nejdůležitější bylo zavedení brankové technologie, která je během okamžiku schopná vyhodnotit, zda míč přešel či nepřešel brankovou čáru.

Co si budeme namlouvat, moderní fotbal není co se pravidel a posuzování týče jiný než ten, který se hrál padesát let nazpět. Slůvko moderní si tak zaslouží snad jen proto, že se hraje v současné „moderní“ době. Zavedením brankové technologie však fotbal jako hra vykročil směrem k opravdovému naplnění významu tohoto pojmu.

Použití technologie svou přesností předčí i sebelepšího rozhodčího a fotbal na vrcholové úrovni si to prostě žádá. Není možné, aby tak prestižní turnaje, jakými bezesporu mistrovství světa i Evropy nebo liga mistrů jsou, byly posuzovány neustále dokola chybujícími arbitry, když o mnoho přesnější technologie si se stejným problémem poradí daleko lépe a její odchylka je neúměrně menší. U fyzikálních měření, která musí být extrémně přesná, se lidské oko také nepoužívá, protože je pro vyžadovaný úkol příliš nedokonalé.

Pokud někomu bude vadit , že je pak fotbal úplně „jiná hra“, řešení existuje. Stačí se jít podívat na jeden z nesčetných zápasů krajských přeborů a tříd, kde se fotbal stále hraje na podobné úrovni jako před lety. Ale pro důležitá utkání, různá finále pohárů či dramatická vyvrcholení nejlepších soutěží v Evropě, kvůli nimž fotbalisté celý život trénují a na něž se roky připravují, je nefér používat zastaralé metody posuzování a stále dokola se tak dopuštět chyb, které pak v hráčích mohou zanechat pocit křivdy, což je u neuznaných gólů z důvodů neexistujících ofsajdů nebo neuznání regulérně dosažené branky velmi časté.

Byl bych pro zavedení videa, technologického posuzování gólů, offsajdů, ale i překročení bočních čar. Čím více se podobná technologie rozšíří, tím více přispějeme k tomu, aby se neopakovaly neblahé momenty, na něž se ani po dlouhých letech nezapomíná. Ať už to je Maradonova neslavná ruka, dva neuznané góly Španělů proti Jihokorejcům ve čtvrtfinále v roce 2002 (jeden po „offsajdu“ a druhý po domnělém překročení postranní čáry), nebo upřený gól Angličanů proti Německu v roce 2010.

Opravdu není důvod zůstavat „nemoderní“. Čím dřive bude nejrůznější technologie do fotbalu zavedena, tím dříve si na to lidé zvyknou a poté jim už ani nepřijde, že by to mělo být jinak. Dnes už by se nám také zdálo divné, kdyby se na atletických mítíncích měřily bežcům časy ručními stopkami. A to je atletika královna sportu s minimálně stejně velkou tradicí jako fotbal.

Zároveň by na hřišti ubylo hádek a emočních výlevů. V případě technologie, jejímuž fungování v podstatě nikdo na stadióně nerozumí (pokud tedy v publiku nesedí ten, kdo technologii vyvíjel), se hráč nemá na koho vztekat. Navíc je technologie přesnější, tudíž i přes její jistou „nadpozemskost“ není důvod nevěřit, že by v naprosté většině případů nerozhodla správně. V naší lize by na ochozech také bylo slyšet méně vulgarit, jichž jsou rozhodčí nejčastějším terčem. 

Fotbalové mistrovství v Brazílii je v tomto směru přelomové a přináší do fotbalu mnohem větší přesnost při posuzování těch nejklíčovějších okamžiků v zápasech. V dalších letech bude důležité vyřešit, jak technologická řešení sporných situací dále rozšiřovat a rozvíjet. A brankovou technologii, která se teď tak dobře osvědčila, zavést ve všech důležitých soutěžích.