O osobní svobodě se žádné kompromisy nedělají.

Jakákoliv forma kompromisu o ní není nic než postupná kapitulace směrem k otroctví.

Na svuj vek, pisete velice rozumne

Jaro vy jste žena s širokým rozhledem, napište tři věci jak by se mělo Česko chovat, aby bylo úspěšné.

Vy si zrejme zamenujete pojmy spoluprace, a na druhe strane natlak a vydirani.

Jinymi slovy uspech nalezi tem velkym, ale o problemy se podelime vsichni. A na techto principech nelze spolupraci nikdy vystavet.

Pokud nějaké země přijmou společný mechanismus rozhodování, pak by měli počítat s tím, že jednoho dne bude takto vygenerované rozhodnutí pro ně nevýhodné. Tím ale trpí i národní státy, protože část společnosti, která nesouhlasí se musí vždy podřídit.

Co tedy navrhujete?

Nepodléhat idealismu o oploceném, samostatném Česku, které si bude na evropské scéně dělat, co jen ono samo chce. Buď vyrosteme, nebo to povede k válkám, tak jako to v Evropě bylo odjakživa po celá tisíciletí.

Tvrdohlavé země končí v extrémním případě jako Kuba nebo Severní Korea - zaostalé, ale odrátované a izolované, tedy naprosto suverénní v takovém doslovném slova smyslu. To nás nečeká, jen se tím směrem nemá cenu obracet, protože ty největší ideálologie končívají nejhůř.