Není Hong Kong jako Majdan

Stranou naší euroamerické civilizace se koná boj za demokracii pozoruhodných rozměrů. Během "protestů" tam na ulici studenti pilně plní své domácí úkoly.

Financial Times píší na svém webu o disciplíně studentů při "demonstracích" v Hong Kongu. Uvozovky zde jsou proto, že hongongští studenti se, alespoň podle dostupných informací, chovají velmi pokojně. Odcituji zde alespoň krátkou pasáž, která stojí za pozornost.

Místo ke studiu, což byly původně jen dvě dřevěné desky uvázané k betonovým silničním přehradníkům, se rozrostlo v pohodlný a dobře osvětlený prostor pro desítky studentů, kteří nechtějí zůstat pozadu a dodělávají si své úkoly. K dispozici jsou jim často učitelé nabízející doučování matematiky, angličtiny nebo IT. Někteří profesoři sem přesunuli své přednášky - přímo doprostřed jedné z nejrušnějších hongongských dálnic.

V jiném článku, tentokrát na portálu NY Times, byl zase krátký úryvek ze setkání a debaty zástupců studentů a čelních představitelů této části Číny. Vše se neslo v pozoruhodně kultivovaném duchu, obě strany prý opakovaně citovaly pasáže z hongongské ústavy, shoda se však hledala těžko. Studenty alespoň potěšil fakt, že s nimi bylo jednáno za rovných podmínek.

Zvláště v době, kdy máme jeden evropský pokus o posun k demokracii ještě v čerstvé paměti (a další neúspěšný arabský už za sebou), je toto protestní hnutí o to více pozoruhodné. Vše je umocněno tím, že se tak děje v poměrně odlišné části světa, v civilizaci historicky úspěšné a Evropou nezasažené (je pravda, že Hong Kong je bývalá britská kolonie, takže to vlastně neplatí tak úplně...). Pod roškou disciplíny a mírumilovnosti se však skrývá neoblomný postoj s jasnými požadavky, jako je všeobecné volební právo pro volby v roce 2017.

Šance, že by nakonec byla prolita krev, je samozřejmě reálná, protože autoritativní vládní špičky se své dobře střežené moci budou vzdávat jen nerady. Ostatně už došlo k zatýkání studentů a použití pepřového spreje. A vzhledem k tomu, jak upjatě se čínští soudruzi stavějí byť jen ke zmínkám o autonomii svých provincií, to budou mít studenti při prosazování svých požadavků velmi složité.

Ke studentům na tomto tzv. Deštníkovém náměstí však nejde nechovat jisté sympatie, už vzhledem k tomu, že ani v zápalu protestů nezapomínají na své školní povinnosti. Zatím se zdá, že se jedná o poměrně vřelé hnutí. A protože sami máme se sametovým průběhem revolucí dobré zkušenosti, nelze než těmto mladým stoupencům větší míry svobody držet palce.