Exhibicionismus českých prezidentů a komplex z V. Havla

Osmadvacátého dne měsíce října léta páně dva tisíce čtrnáct se na Pražském hradě odehraje ceremoniál, jemuž na vážnosti nejvíce ubírá postava samotné hlavy státu a její osobní půtky.

Máme smůlu, že naši jediní dva žijící prezidenti jsou exhibicionisté. Tedy ne že by se svlékali někde na pódiu před davem, to chraň bůh. Ale libují si v zajímavosti své vlastní osoby a ze všeho nejvíce jsou fascinováni svou výjimečností. To se nelibě odráží v jejich výrocích a skutcích.

Prezident Zeman je letos neuvěřitelně předvídatelný - na oslavu vzniku samostatného Československého státu nepozval opět dva rektory. Kritika toho, jak by osobní zášť neměla přebít povinnosti, jež se váží k tomuto významnému jubileu, se na něj valí opět ze všech stran a nutno podotknout, že oprávněně.

Nebudeme se tedy opakovat, svá vyjádření vydali rektoři, vše zkomentovali komentátoři a zanalyzovali analytici. Možná se spíše hodí dodat, že stejně jako Václav Klaus chápe Miloš Zeman prezidentství jako pozici, která mu přináší čistě osobní prospěch a slávu.To byl důvod mimo jiné pro Klausovy radikální postoje vůči EU nebo výroky o globálním oteplování a stejně tak je to důvod pro Zemanovy výstřelky s vlastní vládou, ohýbáním ústavy a zvláštně osobními pozvánkámi na hrad.

Miloš Zeman i Václav Klaus totiž mají "komplex Václava Havla", z čehož pramení tento jejich exhibicionismus. Chtějí se nějak výrazně zapsat do paměti národa, ale právě protože se o to snaží tak toporně a nemotorně, nepovede se jim to. Zapsat se do dějin je výsadou několik málo jedinců, kteří se o to paradoxně přímo nesnaží. Je to svým způsobem "náhoda" a vedlejší důsledek jiných, ale o to významějších činů.

Václav Havel vstoupil do českých (a potažmo evropských) dějin podobně jako prezident Masaryk. Samozřejmě, jako s politikem s ním mnoho lidí nesouhlasilo a mnoho zase ano, ale to, že bude za sto let oslavován a navždy si udrží své místo v paměti národa je nepopiratelný fakt, ač to může znít pateticky. Prezidenta Masaryka si však dnes také glorifikujeme a vsadím se, že jako státník a politik měl mnoho chyb. Ale je to náš první prezident a zasloužil se o založení našeho státu, čímž je to dané. Stejně tak Havel přispěl k pádu zvráceného režimu a vzkřísil tak opět náš demokratický stát, který nepokojně dřímal pod ruskou dekou.

Navzdory všem vzpurným krokům, osobním půtkám a kontroverzním vyjádřením bude u V. Klause a M. Zemana za sto let tím nejdůležitějším faktem datum jejich nástupu a odstoupení z úřadu. Jelikož se s tím oba pánové nejsou a nikdy nebudou schopni smířit, dočkáme se od nich jistě dalších "zajímavostí".

Budiž tímto 28. říjen oslaven!