Bylo by jistě pěkné, pokud by se po vzoru vládnutí "pevné ruky" zjevil jakýsi spravedlivý superhrdina, který by jemně vyzval pana Mynáře, aby s ním opustil hradní prostory. Čišela by z něj taková síla a respekt, že by nebylo možné neuposlechnout.
Protože však chceme žít v právním státě, nemůžeme ho zakládat na síle, byť by její předstivatel měl sebevznešenější pohnutky. Osvícenský absolutismus nechme minulosti.
Respektovat nařízení a zákony by mělo být normou. Naši nejvyšší představitelé v tomto často nejdou příliš příkladem. Jeden nemá lustrační osvědčení, druhý bezpečností prověrku, třetí si ústavu vykládá po svém, přesně v duchu české lidové tvořivosti.
Nejsme tak úplně zemí práva, protože se zákony mnohdy jednoduše nerespektují. Nerespektují se, protože jsou pokládány za špatné. Za špatné jsou pokládány z důvodu, protože nevěříme těm, kteří je psali, že měli sami dobré úmysly.
Ale vždyť ta nařízení mohou být často úplně nesmyslná, namítne kdekdo oprávněně. Nu, pak v klidu můžeme zůstat republikou "východního" střihu, kde se spíše než právo respektují síla, peníze a moc.
To už je volba každého z nás.